Rozbor Fredegarovy kroniky

Fredegarova kronika je snad nejposvátnější text české slovanologie. Jenže podle mě nijak moc jeho obecný výklad neodpovídá realitě, podobně jako samotný text na některých místech. Pojďme si jej tedy rozebrat a pokusit se zjistit, kde je vlastně pravda.

Pozn: texty jsou převzaty z webu moraviamagna.cz, pokud vás lákají další kroniky píšící o Slovanech, podívejte se na jejich web. Stojí za to.

Text kroniky

Čtyřicátého roku vlády Chlotarovy shromáždil člověk jménem Sámo, národností Frank z kraje Senonago, větší počet kupců a vypravil se obchodovat ke Slovanům, zvaným Vinidé. Slované se již počali bouřit proti Avarům zvaným Hunové a jejich králi – kaganovi.
Z tohoto vyplývá, že Sámo byl prostý kupec, který byl s poměry v kaganátu velmi dobře seznámen díky svým cestám za obchodem. Tehdejší obchodní cesty jistě nebyly jednoduché a hlavně bezpečné, takže jako kupec by jistě měl nějaké zkušenosti s bojem, zvlášť pokud prodával zbraně. Ostatně to byl jeden z mála druhů zboží, o který Slované mohli stát. Ovšem popis bojů Sámových Slovanů a Avarů nasvědčuje spíš tomu, že nebyl kupcem, ale profesionálním válečníkem.

Hunové přicházeli po jednotlivé roky přezimovat ke Slovanům, ženy Slovanů a jejich dcery si brali do lože. Kromě jiných útlaků platili Slované Hunům daně. Synové Hunů, kteří byli zplozeni s ženami a dcerami Vinidů, nechtěli nakonec snášet křivdy a útisk. Odmítajíce vládu Hunů – jak jsem shora připomněl – začali se bouřit.

Společně s předcházejícím odstavcem je tento nosný pilíř teorie o avarské nadvládě. Jenže se dostává do sporu s realitou. A právě tento spor je zase nosným pilířem mých tezí odporujících oficiálnímu výkladu.

Ale začněme malým výkladem způsobu života Slovanů. Na přelomu šestého a sedmého století žili v malých osadách různě vzdálených od sebe. Již byzantská vojska zjistila, že nijak nemůžou porazit obyvatele této země, pokud oni nepůjdou do otevřené bitvy. Ani hradiště ještě nestála – jejich čas přišel až těsně před Sámem a ta stará ve slovanské pravlasti byla opuštěna.


A právě do této země měl kagan Avarů rozpustit své bojovníky. Krom toho, že kočovníci dokázali přezimovat ve stepi a měli vlastní ženy, byl tento krok riskantní. Stačí jen malá kooperace mezi domácími a celá 50tisícová horda bude zabita ve spánku.

Ostatně se tak také stalo; jen ne v zemi Slovanů. Po občanské válce v kaganátu se poražení uchýlili do exilu do Franské říše, přesněji Bavorům, kde je potkal osud, který jsem popsal výše.

Kromě toho za Sáma žila už třetí generace Avarů, kteří se usídlili v Panonské nížině. Pokud by se bouřili ihned, v době, kdy přišel Sámo, by zuřila válka již skoro 50 let. A za takovou doby by jistě měla nějaký výsledek.

Když Vinidé s vojskem zaútočili proti Hunům, obchodoval [u Vinidů] Sámo, o kterém jsem se zmínil výše. I vytáhl s nimi ve vojsku a tam prokázal [Vinidům] proti Hunům takovou užitečnost, že to bylo hodno podivu, [neboť] nesmírné množství [Hunů] bylo pobito mečem Vinidů. Vinidé, když viděli Sámovu užitečnost, zvolili ho králem nad sebou a šťastně u nich vládl třicet pět let. Za jeho panování svedli Vinidé mnoho bojů proti Hunům a jeho radou a schopností Vinidé vždy nad Huny zvítězili. Sámo měl dvanáct žen z pokolení Vinidů, z nichž měl dvacet dva synů a patnáct dcer.

Užitečností by mohl mnich myslet dodané zbraně, ale nedovedu si představit, že by Slované provolali kupce svým vládcem. Další věty jen potvrzují Sámovy válečnické schopnosti, které by jako kupec nejspíš neměl.

Když Dagobert vládl již sedmý rok ..., jeho [Sámova] schopnost vzbudila vpravdě tak silné obavy, že (všichni) se s oddaností pokořovali a poddávali jeho moci. Též národnosti, které sídlí při hranicích Avarů a Slovanů, ho s přesvědčením ujišťovaly, aby pokojně prošel jejich týlem a státní mocí podřídil své vládě Avary a Slovany i lid ostatních národností.

Toto je jedinečná zmínka o vztazích: Sámo tedy vládl vícenárodnostní říši. Je možná trochu přehnaná, nebylo obvyklou praxí, aby se někdo někomu dobrovolně sám od sebe poddával. Pokud by ale byla pravdivá, znamenala by, že Avarům nevadilo mít nad sebou Franka původně vládnoucího Slovanům.

Když to Dagobertovi oznámil, Dagobert zpupně poručí vyslat proti Sámovi a Vinidům vojsko z celého Austasijského království. Vojsko postupuje na Vinidy třemi šiky, ba rovněž Langobardi, najatí Dagobertem, vytáhli vojensky na Slovany. Zatímco na druhé straně se Slované na těch a jiných místech připravovali, vojsko Alamanů s vévodou Chrodobertem dosáhlo vítězství v území, kam vtáhlo. Taktéž Langobardi získali vítězství a Alamani i Langobardi odvedli s sebou větší počet zajatců. Avšak Austrasijci, když oblehli hrad Vogastisburg, kde se opevnila větší část sil Vinidů, bojovali po tři dny. Tam byli mnozí z Dagobertova vojska pobiti mečem. Potom se [ostatní] dali na útěk zanechali tam všechny stany a věci, jež měli, a navrátili se do svých domovů.

Výše citovaný text je jediným zdrojem o Vogastisburgu a nejspíš nejcitovanější část celé kroniky. Pojďme si jej trochu rozebrat.

Alamani byli prvním vojem Dagoberta. Sídlili v dnešním severním Bavorsku a dávalo by smysl, aby se vydali přímo na západ. Trojice vojsk se obvykle interpretuje jako stará římská taktika, ale mohlo by se také jednat o trojici úderů na různá území, která měla za cíl zabránit spolupráci Slovanů.

Alamané táhli do země, která není nějak konkrétně označena, klidně se mohlo jednat i o Srbsko, nebo západní Čechy. Jediný popis je, že pobrali zajatce, podobně jako v případě Langobradů. Druzí jmenovaní táhli ze severní Itálie, nejblíže to měli do bývalého Norica, území na dnešním maďarsko-slovensko-rakouském pomezí. Tak sídlili Slované, kteří mohli být v přátelském poměru se Sámem.






Austrasijci by mohli postupovat podél Dunaje, tak jako o mnoho let později Frankové pod vedením Ludvíka Němce. Jejich boj o Vogastisburg nebyl podle Fradegara úspěšný, a to, že nakonec z boje utekli, může ukazovat na druhé vojsko Slovanů, které přišlo obleženým na pomoc. Přítomnost druhého vojska by pak ukazovala na umístění Vogastisburgu v samotné Sámově říši, či spíše na jejích hranicích.


Vinidé potom mnohokráte vpadli pustošit do Durynska a do jiných území království Franků. Též Dervan, vévoda národnosti Srbů,6 kteří byli z národnosti Slovanů a již jednou se kdysi přiklonili ke království Franků, dal se se svými [lidmi] pod ochranu království Sámova. Toto vítězství, které Vinidé nad Franky vybojovali, nezískali Slované ani tak statečností, jako bezhlavostí Austrasijců, neboť [ti] zjistili, že upadli u Dagoberta v nemilost a byli jím neustále vykořisťováni ...

Tento příspěvek byl zase v minulosti vykládán jako důkaz rozsahu Sámovy říše na území Lužice. Proti němu hovoří značná vzdálenost mezi centrem říše a Srbskem, podobně jako fakt, o kterém jsem již psal, a to ten, že se nikdo nikomu nepoddával, neměl-li důvod. Sámo sice mohl táhnout a Srby si podmanit, ale ne za situace, kdy bojoval s Franky nebo Avary, jak píše Fradegar výše.
Dervan tedy jen využil oslabení Franků ke svému obohacení.

Závěr

To je ode mě vše. Rád bych slyšel vaše názory na celý problém, napište mi je sem do komentářů, budu rád za každý. A než skončím, rád bych, abyste si uvědomili jednu věc: netvrdím, že by se měla celá kronika zavrhnout jako prolhaný zdroj, spíš bych si přál, aby se k ní přistupovalo v souladu s ostatními prameny a archeologií, protože toto téma se nedá brát jen z jednoho pohledu.


Komentáře